Těhotenství kdysi a dnes






 Náš 1. syn v bříšku

 

SVĚTOVÁ ZDRAVOTNICKÁ ORGANIZACE - Odbor bezpečné mateřství (WHO - Safe Motherhood) v roce 1998 vydalo oficiální doporučení pro péči o těhotnou ženu, ženu u porodu a šestinedělku

Jeden z bodů tohoto doporučení zní:
Těhotenství, porod a šestinedělí nejsou pro ženu nemocí, ale jen "jiným" fyziologickým stavem, to znamená, že nepotřebuje léčit. Dohled a péče lékaře jsou nutné pouze v některých případech a měly by být jasně vymezeny.

Máte dojem, že by Vám byla někdy jasně vymezena péče a dohled lékaře? Byla jsem těhotná dvakrát a obávám se, že ani jednou jsem nebyla o ničem informována. Péče mi nebyla jasně vymezena, nýbrž jasně nalajnována. Můj lékař tehdy neměl trpělivost mi cokoliv vysvětlit, což nemusí být nutně problémem, pokud víme, kde potřebné informace získat. (mimochodem, internet je skvělý zdroj). Když už však nebyl ochoten můj vlastní názor a postoj po získání těchto informací akceptovat, byla jsem  nucená vyhledat lékaře jiného, více respektujícího.

Doteď mi totiž nejde do hlavy, proč musí těhotná žena prožít v těhotenství tolik stresu, projít tolika vyšetřeními a znát tolik zbytečných informací. (ona vlastně nemusí, ale jelikož ji zřejmě nebyla jasně vymezena lékařská péče a dohled, neví, že má na výběr) Proč tolik ultrazvuků, když se to dětem nelíbí, otáčí se pryč a když to zahřívá plodovou vodu, což dětem nevyhovuje? Je to opravdu tak důležité vědět již před porodem, kolik dítě váží a měří, když se tyto odhady neuvěřitelně mýlí (někdy mi to připadá jako tipovací kancelář, kdo se víc trefí) a ženy před porodem může tato informace vyděsit? Proč tolik klamlivé Tripple testy (od jejich použití se v některých státech pro jejich selhávající prokazatelnost ustoupilo), když se žena za žádných okolností svého dítěte následně nevzdá, i kdyby bylo opravdu postižené? Neušetřili bychom hodně peněz na všechny tyto testy a následné vyšetření plodové vody, pokud bychom se předtím ženy zeptali, zda bude ochotná potratit postižené dítě, anebo si jej ponechá? Tato otázka je zdarma a zabere 2 minuty. Proč zatěžovat dětskou slinivku již v bříšku všem dětičkám zbytečným tolerančním testem na těhotenskou cukrovku, když můžeme cukr detekovat již z moči a až následně odesílat na toto vyšetření rizikovou skupinu žen? Proč dělat výtěry z pochvy na streptokoka, který se dělá v 36. týdnu těhotenství, když může porod přijít za dalších několik týdnů, tedy za dlouhou dobu ve které se můžou tyto výsledky změnit? Proč tolik zbytečných monitorů, když mají výpovědní hodnotu pouze 24 hodin a když lze využít i jiných levnějších a rychlejších metod pro sledování ozev dítěte? A to je řeč pouze o nerizikových graviditách. K vyšetřením žen s rizikovým těhotenstvím se jako nezdravotník vyjadřovat nebudu. WHO ale jasně stanovuje fyziologickou, nerizikovou graviditu za zdravý stav, který není nutno léčit. Tak, jako není dobré vše odmítnout, není stejně dobré vše absolvovat. Důležité je, aby měla žena na výběr a byla ve své volbě respektovaná bez jakéhokoliv náznaku odsouzení.

Někdy si říkám, jak nás vůbec mohly naše maminky donosit a porodit, když nebyli ultrazvuky, toleranční glukózové testy, tripple testy a pod. Nejsem šťastná, že jsem byla porozena v časech nehumánního porodnictví, ale jsem šťastná, že jsem byla u maminky v bříšku v době, kdy bylo v těhotenství všechno ještě tak nějak normální.

Máme vůbec právo nakoukat dětem do jejich domečku? S pokorou věřím, že existuje důvod, pro který má být dítě pro nás 9 měsíců tajemstvím. A nemusíme ani nikdy pochopit, proč tomu tak je, i to může zůstat tajemstvím.