Porodnice dětem (NE)přátelské

ilustrační foto

Není většího stresu pro maminku než nejistota, zda dokáže své dítě dostatečně nakrmit. Proč jsou naše maminky tolik stresované a plné strachu o úspěch kojení? Možná je to tím, že byla tradice výhradného kojení přerušena. Naše maminky nám tedy nemohou být vzorem, natož pomocnicemi s dobrou radou po ruce.



Nakonec, kolikrát jste v dětství mohly kojit panenku? Já si vzpomínám pouze na ty, které se krmily lahvinkou, ani dospělou ženu jsem jako dítě nikdy neviděla kojit její miminko. Přitom jen necelých 50 let zpátky nikdo o úspěchu kojení nepochyboval. Proč také? Kojily všechny ženy a starší děti viděly své maminky kojit další a další sourozence a to dlouhou dobu.

Není pochyb, že to byla právě generace našich maminek, které tuto tradici nutně musely přerušit. Ne proto, že by byly špatné matky, ale protože jim kojení nebylo umožněno. Děti jim byly odnášeny hned po porodu a byly přinášeny pouze na kojení ve stanoveném režimu a na stanovenou dobu. Za takovýchto podmínek nebylo možné kojení udržet.

V dnešní době se děťátka od maminek neoddělují (tedy neměla by se), přesto však i nadále není úspěch kojení samozřejmostí. To, že se totiž miminka po porodu neodnáší a mohou zůstat s maminkou po celou dobu společného pobytu na oddělení šestinedělí, jaksi nemůže vymazat neblahý dopad dalších praktik a postupů, kterým jsou maminky a děti po porodu vystavovány. A co je nejhorší, mnohdy bez většího smyslu a  přínosu pro zdraví maminky a jejího děťátka.

Miminko se po porodu položí mamince na hruď. Ano, jásejme radostí, naše maminky takové štěstí prožít nemohly, ale opravdu se uspokojíme pouze faktem, že se máme lépe než naše maminky a uvěříme tomu, že 5 minut na nabažení se toho dojemného teplého tělíčka pohupujícího se v pravidelném rytmu jeho dechu na našem těle stačí? Že jeho následné odnesení od maminky pro ošetření, které mimochodem může probíhat na matčině těle, zabalení do všech těch vrstev a odevzdání do rukou otce, protože maminka zpravidla musí spolupracovat při porodu placenty a při následné kontrole porodního poranění, je pro rozvoj laktace ideální?

Opravdu máme uvěřit, že 10 minut snahy o přisátí na porodním sále vykompenzuje tu více než půlhodinu a mnohdy podstatně delší dobu, co je dítě odnesené za pediatrem na jiné oddělení (jakoby pediatři nemohli přijít na porodní sál) na kontrolu a mytí, namísto toho, aby bylo ponecháno mamince u prsu na uspokojivě dlouhou dobu, aby se všichni zúčastnění mohli nejen těchto chvil něhy nabažit, ale také se kojení "naučit" a položit tak základ úspěchu pro celé období kojení v těchto zázračných chvílích, kdy je hladina prolaktinu až 300 násobně zvýšená?  Nikdy více již takovou hladinu prolaktinu nedosáhneme a naše miminka nejsou s námi, aby toho využila. Jaká škoda. Copak je to vážení a měření, mytí a kontrolování opravdu tak důležité? Já mám o tom své pochyby...

A když už jsou konečně maminka s dítětem spolu, začíná další teror. Nebojím se to tak nazvat, protože maraton nesmyslného vážení dětí před kojením a po kojení, stresy kolem každého gramu, splňování tabulek již od narození se pro oba - maminku i dítě terorem opravdu stane. Těším se se všemi těmi, komu se kojení daří a stres tudíž nemusejí poznat, ale upřímně soucítím s těmi, kdo si tento stres v porodnici museli prožít. Věty typu: "maminko, vaše dítě vypilo jen 10 ml, ale dnes už by mělo pít 30 ml" anebo "jestli nebudete víc kojit, budeme muset dát dokrm" , "nemáte dost mléka, vaše dítě hladoví" .... zůstanou pevně zapsané v sebevědomí novopečené maminky.

A já se ptám, z čeho máme kojit, když laktace nastupuje až 3.-5. den po porodu? To už je ale období, kdy bychom měli být na odchodu z porodnice a to s prokazatelným přírůstkem na váze, aby byli lékaři spokojení (anebo krytí?). Není to nelogické? V této snaze se může umělé mléčko nabízet jako "nejlepší" řešení. Ale nejlepší pro koho? Pro matku, dítě, anebo lékaře?

Jak můžeme k těm tvorečkům, kteří se spoléhají na naši ochranu být tak necitliví? Možná proto, že i my, maminky po porodu, potřebujeme ochranu pro svou vlastní zranitelnost. Ale ti, co by nás měli chránit a vést směrem ke klidu, naše sebevědomí více a více stresují a zneklidňují.

Neměly by to být právě Baby-Friendly porodnice, které tuto ochranu matce v oblasti kojení poskytnou? Za to přece tento titul dostaly. Za podporu matky kojit své dítě tak dlouho a tak často, jak bude samo chtít. Za snahu vést maminky k dobré technice kojení (ne k řešení každé situace nasazením kloboučků na kojení). Za snahu podpořit plné kojení za všech podmínek a za šíření vědomí, že nikdy nic nemůže plně nahradit mateřské mléko, ať již výrobci umělých mlék slibují zaručené zdraví a mnohé další klamy. Za nepoužívání dudlíků, lahviček. Za snahu, aby co nejvíce maminek odcházelo z porodnice s plně kojeným dítětem bez dokrmů a hlavě za respekt k individualitě dítěte.

Nevím jak vy, ale já se dnes a denně setkávám s maminkami vypovídajícími o opaku. Mrzí mě to a bolí. Mou motivací pro studium laktačního poradenství bylo, abych mohla pomáhat a vidět radost z úspěchu kojení a znovu získanou spokojenost a pohodu všech. V současné době však jen napravuji chyby, které způsobují porodnice, které div se světě, mají být dětem přátelské.

Maminky, nespoléhejte se na porodnice, ty totiž, ruku na srdce, jsou dětem NE VŽDY přátelské. Řiďte se srdcem, věřte svému dítěti a ne všem těm nesmyslným praktikám a pokynům. Uvažujte, rozmýšlejte se a volte, co je pro vás a vaše dítě potřebné. A nebojte se nesouhlasit. Zdraví a spokojenost vašich dětí totiž závisí od vás a ne od systému práce v porodnicích.